23 DK B 53
Epicharmos (zachoval Varro ve spisu De lingua latina, V, 10, 64)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(...)
istic est is Iupiter quem dico, quem Graeci vocant
aerem qui ventus est et nubes, imber postea,
atque ex imbre frigus, ventus post fit, aer denuo.
haece propter Iupiter sunt ista quae dico tibi,
quia mortalis [is] atque urbes beluasque omnis iuvat.
aerem qui ventus est et nubes, imber postea,
atque ex imbre frigus, ventus post fit, aer denuo.
haece propter Iupiter sunt ista quae dico tibi,
quia mortalis [is] atque urbes beluasque omnis iuvat.
Je Cererou, protože dává plody. Neboť podle starých autorů to, co je nyní G se psalo jako C. Titíž bohové Nebe a Země jsou Jupiterem a Junonou.
Ten, o němž hovořím, je Jupiter, jehož Řekové nazývají
vzduch. Je větrem a mraky, a poté deštěm.
Z deště se stává chladem, a poté znovu větrem a vzduchem.
Jupiter je tím vším, o čem mluvím,
neboť podporuje lidi, města a všechny živé tvory.
vzduch. Je větrem a mraky, a poté deštěm.
Z deště se stává chladem, a poté znovu větrem a vzduchem.
Jupiter je tím vším, o čem mluvím,
neboť podporuje lidi, města a všechny živé tvory.