Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
23 DK B 3
Epicharmos (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, III, 14-15)





[Přepnout na jednoduché zobrazení]


(14) - ἆρ᾿ ἔστιν αὔλησίς τι πρᾶγμα; - πάνυ μὲν οὖν.
- ἄνθρωπος οὖν αὔλησίς ἐστιν; - οὐθαμῶς.
- φέρ[ε] ἴδω, τί δ᾿ αὐλητάς; τίς εἶμέν τοι δοκεῖ;
ἄνθρωπος, ἢ οὐ γάρ; - πάνυ μὲν οὖν.
- οὐκ οὖν δοκεῖς οὕτως ἔχειν [κα] καὶ περὶ τἀγαθοῦ; τὸ μὲν
ἀγαθὸν τὸ πρᾶγμ[α] εἶμεν καθ᾿ αὕθ᾿· ὅστις δέ κα
εἰδῆι μαθὼν τῆν[ο], ἀγαθὸς ἤδη γίγνεται.
ὥσπερ γάρ ἐστ᾿ αὔλησιν αὐλητὰς μαθών
ἢ ὄρχησιν ὀρχηστάς τις ἢ πλοκεὺς πλοκάν,
ἢ πᾶν γ᾿ ὁμοίως τῶν τοιούτων ὅ τι τὺ λῆις,
οὐκ αὐτὸς εἴη κα τέχνα, τεχνικός γα μάν.
(15) Πλάτων ἐν τῆι περὶ τῶν ἰδεῶν ὑπολήψει (Phaedo 96b) φησίν, εἴπερ ἔστι μνήμη, τὰς ἰδέας ἐν τοῖς οὖσιν ὑπάρχειν διὰ τὸ τὴν μνήμην ἠρεμοῦντός τινος καὶ μένοντος εἶναι· μένειν δὲ οὐδὲν ἕτερον ἢ τὰς ἰδέας. ‘τίνα γὰρ ἂν τρόπον’, φησί, ‘διεσώιζετο τὰ ζῶια μὴ τῆς ἰδέας ἐφαπτόμενα, καὶ πρὸς τοῦτο τὸν νοῦν φυσικῶς εἰληφότα; νῦν δὲ μνημονεύει (cfr. Parm. 129) τῆς ὁμοιότητος [γενέσεώς] τε καὶ τροφῆς, ὁποία τίς ἐστιν αὐτοῖς, ἐνδεικνύμενα διότι πᾶσι τοῖς ζώιοις ἔμφυτός ἐστιν ἡ τῆς ὁμοιότητος θεωρία· διὸ καὶ τῶν ὁμοφύλων αἰσθάνεται’.
πῶς οὖν ὁ ᾿Επίχαρμος· (B 4).
(14) A: Je hra na flétnu nějaká věc? B: Zajisté, že je.
A: Člověk je tedy hrou na flétnu? B: Kdepak!
A: A co hráč na flétnu? Čím se ti zdá, že je?
Člověkem - nebo snad ne? B: Určitě ano.
A: Nemyslíš tedy, že tak tomu je i pokud jde o dobro?
I dobro je věc sama o sobě? A ten,
kdo tu věc zná, se už stává dobrým.
Tak jako je hráčem na flétnu přece ten, kdo se na flétnu naučil hrát;
kdo se naučil tanec, je tanečníkem; kdo tkalcovství, tkalcem;
a podobně ten, kdo umí, cokoliv tě napadne,
není uměním, nýbrž umělcem.
(15) Ve svém výkladu o idejích Platón říká (Faidón 96b): Je-li paměť, jsou ideje ve věcech, protože paměť předpokládá něco, co je v klidu a co trvá; nic jiného než ideje však netrvá. „Jakým způsobem by se totiž,” říká, „by se živé bytosti mohly udržet, kdyby nebyly ve styku s ideou [druhovým určením] a kdyby k tomu přirozeně neobdržely mysl? Pamatují si přece (viz Parmenidés 129) podobnost [s původem] i potravu, která je pro ně, čímž se ukazuje, že všem živým bytostem je vrozeno nahlížení podobnosti. Proto také chápou příbuzné živé bytosti.“
Takto je to u Epicharma: (B 4.)