22 DK C 3 /5
Hérakleitos (zachoval Lúkiános ve spisu Vitarum auctio, 14, 4-28)Součástí tohoto zlomku jsou také: 22 DK C 3 /1 , 22 DK C 3 /2 , 22 DK C 3 /2var , 22 DK C 3 /3 , 22 DK C 3 /4
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
᾿Αγοραστής· σὺ δὲ τί κλάεις, ὦ βέλτιστε; πολὺ γὰρ οἶμαι κάλλιον σοὶ προσλαλεῖν.
᾿Αγοραστής· ῾Ηγέομαι γάρ, ὦ ξεῖνε, τὰ ἀνθρωπήϊα πρήγματα ὀϊζυρὰ καὶ δακρυώδεα καὶ οὐδὲν αὐτέων ὅ τι μὴ ἐπικήριον· τὸ δὴ οἰκτείρω τε σφέας καὶ ὀδύρομαι, καὶ τὰ μὲν παρεόντα οὐ δοκέω μεγάλα, τὰ δὲ ὑστέρῳ χρόνῳ ἐσόμενα πάμπαν ἀνιηρά, λέγω δὲ τὰς ἐκπυρώσιας καὶ τὴν τοῦ ὅλου συμφορήν· ταῦτα ὀδύρομαι καὶ ὅτι ἔμπεδον οὐδέν, ἀλλ᾿ ὅκως ἐς κυκεῶνα τὰ πάντα συνειλέονται καί ἐστι τὠυτὸ τέρψις ἀτερψίη, γνῶσις ἀγνωσίη, μέγα μικρόν, ἄνω κάτω περιχωρέοντα καὶ ἀμειβόμενα ἐν τῇ τοῦ αἰῶνος παιδιῇ.
Α. Τί γὰρ ὁ αἰών ἐστι;
Η. Παῖς παίζων, πεσσεύων, διαφερόμενος, συμφερόμενος.
Α. Τί δὲ ἄνθρωποι;
Η. Θεοὶ θνητοί.
Α. Τί δὲ θεοί;
Η. ῎Ανθρωποι ἀθάνατοι.
Α. Αἰνίγματα λέγεις, ὦ οὗτος, ἢ γρίφους συντίθης; ἀτεχνῶς γὰρ ὥσπερ ὁ Λοξίας οὐδὲν ἀποσαφεῖς.
Η. Παῖς παίζων, πεσσεύων, διαφερόμενος, συμφερόμενος.
Α. Τί δὲ ἄνθρωποι;
Η. Θεοὶ θνητοί.
Α. Τί δὲ θεοί;
Η. ῎Ανθρωποι ἀθάνατοι.
Α. Αἰνίγματα λέγεις, ὦ οὗτος, ἢ γρίφους συντίθης; ἀτεχνῶς γὰρ ὥσπερ ὁ Λοξίας οὐδὲν ἀποσαφεῖς.
Η. Οὐδὲν γάρ μοι μέλει ὑμέων.
Α. Τοιγαροῦν οὐδὲ ὠνήσεταί σέ τις εὖ φρονῶν.
Η. ᾿Εγὼ δὲ κέλομαι πᾶσιν ἡβηδὸν οἰμώζειν, τοῖσιν ὠνεομένοισι καὶ τοῖσιν οὐκ ὠνεομένοισι.
Α. Τοιγαροῦν οὐδὲ ὠνήσεταί σέ τις εὖ φρονῶν.
Η. ᾿Εγὼ δὲ κέλομαι πᾶσιν ἡβηδὸν οἰμώζειν, τοῖσιν ὠνεομένοισι καὶ τοῖσιν οὐκ ὠνεομένοισι.
Α. Τουτὶ τὸ κακὸν οὐ πόρρω μελαγχολίας ἐστίν· οὐδέτερον δὲ ὅμως αὐτῶν ἔγωγε ὠνήσομαι.
Kupec: Mám dojem, že bude mnohem lepší promluvit si s tebou, můj milý. Proč pláčeš?
Hérakleitos: Protože, cizinče, považuji lidský osud za truchlivý a hodný jen slzí. Nic určeného lidem není prosto pomíjivosti, proto je lituji a naříkám nad nimi. A to ještě s přítomností to není tak hrozné, ale budoucnost, to je jen hoře a nic než hoře, myslím ten světový požár, který všechno zničí. Nad tím hořekuji, i nad tím, že nic není v přírodě trvalé, ale všechno je promícháno a zamotáno dohromady, radostné s neradostným splývá v jedno, stejně jako znalost s neznalostí, velké s malým, protože všechno přechází nahoru a dolů a mění se jako hříčka času.
K: Co je čas?
H: Chlapec, který si hraje s kostkami a běhá sem a tam.
K: Co jsou lidé?
H: Smrtelní bozi.
K: A co jsou bozi?
H: Nesmrtelní lidé.
K: Mluvíš v hádankách, příteli, nebo sestavuješ slovní hříčky? Ty jsi úplně jako Apollón, z tvých odpovědí také není člověk moudrý, jako z jeho věšteb.
H: Chlapec, který si hraje s kostkami a běhá sem a tam.
K: Co jsou lidé?
H: Smrtelní bozi.
K: A co jsou bozi?
H: Nesmrtelní lidé.
K: Mluvíš v hádankách, příteli, nebo sestavuješ slovní hříčky? Ty jsi úplně jako Apollón, z tvých odpovědí také není člověk moudrý, jako z jeho věšteb.
H: Mně na vás totiž vůbec nezáleží.
K: Pak si tě také žádný rozumný člověk nekoupí.
H: Pro mne za mne může stihnout ten nejhorší konec všechny, ať už mě chtějí koupit, nebo ne.
K: Pak si tě také žádný rozumný člověk nekoupí.
H: Pro mne za mne může stihnout ten nejhorší konec všechny, ať už mě chtějí koupit, nebo ne.
K: S tím je to tak špatné, že už to hraničí se šílenstvím. Ani jednoho z nich [společně s hérakleitem byl prodáván Démokritos] si nekoupím.
Překlad Václava Bahníka.