22 DK C 1 /cfr
Hérakleitos (zachoval Hippokratés ve spisu De victu (De diaeta, Peri diaités I-IV, ed. É. Littré), I, 35 - 35)Součástí tohoto zlomku jsou také: 22 DK C 1
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(C 1, 34. 8-14)
Εἰ δέ τις ἀπιστοίη, ψυχὴν μὴ προσμίσγεσθαι φύσει (var: ψυχῇ), ἀφορῶν ἐς ἄνθρακας, κεκαυμένους πρὸς μὴ κεκαυμένους προσβάλλων, ἰσχυροὺς πρὸς ἀσθενέας, τροφὴν αὐτοῖσι διδοὺς, ὅμοιον τὸ σῶμα πάντες παρασχήσονται καὶ οὐ διάδηλος ἕτερος τοῦ ἑτέρου, ἀλλ᾿ ἐν ὁκοίῳ σώματι ζωπυρέονται, τοιοῦτον δὴ τὸ πᾶν ἔσται· ὁκόταν δ᾿ ἀναλώσωσι τὴν ὑπάρχουσαν τροφὴν, διακρίνονται ἐς τὸ ἄδηλον· τοῦτο καὶ ἀνθρωπίνη ψυχὴ πάσχει.
Εἰ δέ τις ἀπιστοίη, ψυχὴν μὴ προσμίσγεσθαι φύσει (var: ψυχῇ), ἀφορῶν ἐς ἄνθρακας, κεκαυμένους πρὸς μὴ κεκαυμένους προσβάλλων, ἰσχυροὺς πρὸς ἀσθενέας, τροφὴν αὐτοῖσι διδοὺς, ὅμοιον τὸ σῶμα πάντες παρασχήσονται καὶ οὐ διάδηλος ἕτερος τοῦ ἑτέρου, ἀλλ᾿ ἐν ὁκοίῳ σώματι ζωπυρέονται, τοιοῦτον δὴ τὸ πᾶν ἔσται· ὁκόταν δ᾿ ἀναλώσωσι τὴν ὑπάρχουσαν τροφὴν, διακρίνονται ἐς τὸ ἄδηλον· τοῦτο καὶ ἀνθρωπίνη ψυχὴ πάσχει.
(C 1, 35. 1-11)
Περὶ δὲ φρονήσιος ψυχῆς καὶ ἀφροσύνης ὀνομαζομένης ὧδε ἔχει· πυρὸς τὸ ὑγρότατον καὶ ὕδατος τὸ ξηρότατον κρῆσιν λαβόντα ἐν τῷ σώματι φρονιμώτατον, διότι τὸ μὲν πῦρ ἔχει ἀπὸ τοῦ ὕδατος τὸ ὑγρὸν, τὸ δὲ ὕδωρ ἀπὸ τοῦ πυρὸς τὸ ξηρόν· ἑκάτερον δὲ οὕτως αὐταρκέστατον· οὔτε τὸ πῦρ τῆς τροφῆς ἐνδεέστερον ἐπὶ πουλὺ φοιτᾷ, οὔτε τὸ ὕδωρ τῆς κινήσιος ἐπὶ πουλὺ δεόμενον κωφοῦται· αὐτό τε οὖν ἑκάτερον οὕτως αὐταρκέστατόν ἐστι πρὸς ἄλληλά τε κρηθέντα. ῞Ο τι γὰρ ἐλάχιστα τῶν πέλας δέεται, τοῦτο μάλιστα τοῖσι παρεοῦσι προσέχει, πυρός τε τὸ ἥκιστα κινεύμενον μὴ ὑπ᾿ ἀνάγκης, καὶ ὕδατος τὸ μάλιστα μὴ ὑπὸ βίης. ᾿Εκ τούτων δὲ ἡ ψυχὴ συγκρηθεῖσα φρονιμωτάτη καὶ μνημονικωτάτη·
Περὶ δὲ φρονήσιος ψυχῆς καὶ ἀφροσύνης ὀνομαζομένης ὧδε ἔχει· πυρὸς τὸ ὑγρότατον καὶ ὕδατος τὸ ξηρότατον κρῆσιν λαβόντα ἐν τῷ σώματι φρονιμώτατον, διότι τὸ μὲν πῦρ ἔχει ἀπὸ τοῦ ὕδατος τὸ ὑγρὸν, τὸ δὲ ὕδωρ ἀπὸ τοῦ πυρὸς τὸ ξηρόν· ἑκάτερον δὲ οὕτως αὐταρκέστατον· οὔτε τὸ πῦρ τῆς τροφῆς ἐνδεέστερον ἐπὶ πουλὺ φοιτᾷ, οὔτε τὸ ὕδωρ τῆς κινήσιος ἐπὶ πουλὺ δεόμενον κωφοῦται· αὐτό τε οὖν ἑκάτερον οὕτως αὐταρκέστατόν ἐστι πρὸς ἄλληλά τε κρηθέντα. ῞Ο τι γὰρ ἐλάχιστα τῶν πέλας δέεται, τοῦτο μάλιστα τοῖσι παρεοῦσι προσέχει, πυρός τε τὸ ἥκιστα κινεύμενον μὴ ὑπ᾿ ἀνάγκης, καὶ ὕδατος τὸ μάλιστα μὴ ὑπὸ βίης. ᾿Εκ τούτων δὲ ἡ ψυχὴ συγκρηθεῖσα φρονιμωτάτη καὶ μνημονικωτάτη·
(C 1, 34. 8-14)
Pokud by někdo nevěřil, že se duše smíchá s přirozeností [var: s duší], nechť se podívá na uhlí. Když k ohořelému uhlí přidáme neohořelé, silné k slabému, přidáme mu potravu. Vše bude mít stejné tělo a jedno nebude odlišné od druhého, ať už byly zažehnuty v kterýchkoliv tělech; právě tak to bude všechno. Když spotřebují dodanou výživu, rozloučí se v nezjevné. A toto prodělává i lidská duše.
Pokud by někdo nevěřil, že se duše smíchá s přirozeností [var: s duší], nechť se podívá na uhlí. Když k ohořelému uhlí přidáme neohořelé, silné k slabému, přidáme mu potravu. Vše bude mít stejné tělo a jedno nebude odlišné od druhého, ať už byly zažehnuty v kterýchkoliv tělech; právě tak to bude všechno. Když spotřebují dodanou výživu, rozloučí se v nezjevné. A toto prodělává i lidská duše.
(C 1, 35. 1-11)
S takzvanou rozvahou a hloupostí duše se to má takto: Když se v těle smíchá nejvlhčí oheň a nejsušší voda, jsou nejrozvážnější, protože oheň má vlhkost z vody a voda sucho od ohně. Jsou nejvíc soběstační: Ohni nechybí výživa, nemusí pro ni daleko putovat a vodě nechybí potřeba pohybu natolik, aby byla zatuchlá. Takto jsou nejvíce soběstační, jak každý zvlášť, tak oba smícháni dohromady. Když totiž nejméně chybí to sousední, přistoupí k nejblíže věcem přítomným; oheň se hýbe nejméně a bez donucení, voda nejvíce a bez použití síly. Duše takto smíchaná je nejrozvážnější a má nejlepší paměť.
S takzvanou rozvahou a hloupostí duše se to má takto: Když se v těle smíchá nejvlhčí oheň a nejsušší voda, jsou nejrozvážnější, protože oheň má vlhkost z vody a voda sucho od ohně. Jsou nejvíc soběstační: Ohni nechybí výživa, nemusí pro ni daleko putovat a vodě nechybí potřeba pohybu natolik, aby byla zatuchlá. Takto jsou nejvíce soběstační, jak každý zvlášť, tak oba smícháni dohromady. Když totiž nejméně chybí to sousední, přistoupí k nejblíže věcem přítomným; oheň se hýbe nejméně a bez donucení, voda nejvíce a bez použití síly. Duše takto smíchaná je nejrozvážnější a má nejlepší paměť.