22 DK B 108
Hérakleitos (zachoval Stobaios ve spisu Anthologium, III, 1, 174, 3-4)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
῾Οκόσων λόγους ἤκουσα,
οὐδεὶς ἀφικνέεται ἐς τοῦτο, ὥστε γινώσκειν
ὅ τι σοφόν ἐστι πάντων κεχωρισμένον.
οὐδεὶς ἀφικνέεται ἐς τοῦτο, ὥστε γινώσκειν
ὅ τι σοφόν ἐστι πάντων κεχωρισμένον.
2 ἀφικνέεται ed. Stobaia; ἀφικνεῖται edd. Hérakleita.
3 ὅ τι σοφόν rkp, ed. Stobaia, Diels, Bollack a Wismann, Kahn; ὅτι [τὸ] σοφὸν Diels-Kranz (jako způsob pochopení, podle Kranze prý není u Hérakleita před σοφὸν člen nutný).
Verze 1 rkp Stobaia:
3 ἢ γὰρ θεὸς ἢ θηρίον ὅ τι σοφόν ἐστι πάντων κεχωρισμένον.
Ačkoliv jsem slyšel řeči mnohých,
žádná z nich nepřichází k tomu, aby rozpoznala,
co je moudré a od všeho oddělené.
žádná z nich nepřichází k tomu, aby rozpoznala,
co je moudré a od všeho oddělené.
---
Jiný překlad závěru (podle Kranze):
3 že to, co je moudré, je od nich všech oddělené.
Verze 1 rkp Stobaia:
3 co je moudré - ať už bůh nebo zvíře - a od všeho oddělené.
Jiný překlad závěru (podle Kranze):
3 že to, co je moudré, je od nich všech oddělené.
Verze 1 rkp Stobaia:
3 co je moudré - ať už bůh nebo zvíře - a od všeho oddělené.