14 DL Fr 4
Pýthagorás (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, VIII, 36 (= Xenofanés B 7))[Přepnout na bilingvní zobrazení]
περὶ δὲ τοῦ ἄλλοτε ἄλλον γεγενῆσθαι Ξενοφάνης ἐν ἐλεγείαι προσμαρτυρεῖ, ἧς ἀρχή
νῦν αὖτ᾿ ἄλλον ἔπειμι λόγον, δείξω δὲ κέλευθον.
ὃ δὲ περὶ αὐτοῦ φησιν, οὕτως ἔχει
ὃ δὲ περὶ αὐτοῦ φησιν, οὕτως ἔχει
καί ποτέ μιν στυφελιζομένου σκύλακος παριόντα
φασὶν ἐποικτῖραι καὶ τόδε φάσθαι ἔπος·
᾿παῦσαι μηδὲ ῤάπιζ᾿, ἐπεὶ ἦ φίλου ἀνέρος ἐστίν
ψυχή, τὴν ἔγνων φθεγξαμένης ἀίων᾿.
φασὶν ἐποικτῖραι καὶ τόδε φάσθαι ἔπος·
᾿παῦσαι μηδὲ ῤάπιζ᾿, ἐπεὶ ἦ φίλου ἀνέρος ἐστίν
ψυχή, τὴν ἔγνων φθεγξαμένης ἀίων᾿.
Pýthagorovo přecházení od jednoho ke druhému dosvědčuje i Xenofanés v elegii, která začíná takto:
Nyní však přejdu k jiné řeči, ukáži cestu.
O něm samotném pak říká, že se to s ním má takto:
O něm samotném pak říká, že se to s ním má takto:
Když jednou procházel kolem týraného štěněte,
měl s ním lítost a pronesl tento výrok:
“Ustaň a už je netluč, vždyť je to duše muže, přítele,
kterou jsem rozpoznal, slyše, jak zazněla.”
měl s ním lítost a pronesl tento výrok:
“Ustaň a už je netluč, vždyť je to duše muže, přítele,
kterou jsem rozpoznal, slyše, jak zazněla.”
= Xenofanés B 7.