11 DK A 1
Thalés (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, I, 22-40)Viz také: 1 DK A 6
[Přepnout na bilingvní zobrazení]
(22) ᾿Ην τοίνυν ὁ Θαλῆς, ὡς μὲν ῾Ηρόδοτος (I,170) καὶ Δοῦρις (FGrHist. 76 F 74; II,155) καὶ Δημόκριτός (68 B 115a) φασι, πατρὸς μὲν ᾿Εξαμύου, μητρὸς δὲ Κλεοβουλίνης, ἐκ τῶν Θηλιδῶν, οἵ εἰσι Φοίνικες, εὐγενέστατοι τῶν ἀπὸ Κάδμου καὶ ᾿Αγήνορος. [ἦν δὲ τῶν ἑπτὰ σοφῶν,] καθὰ καὶ Πλάτων (Protagoras 343a) φησί· καὶ πρῶτος σοφὸς ὠνομάσθη ἄρχοντος ᾿Αθήνησι Δαμασίου (582/581 BC), καθ᾿ ὃν καὶ οἱ ἑπτὰ σοφοὶ ἐκλήθησαν, ὥς φησι Δημήτριος ὁ Φαληρεὺς ἐν τῆι τῶν ᾿Αρχόντων ἀναγραφῆι (FGrHist. 228 F 1; II,960). ἐπολιτογραφήθη δὲ ἐν Μιλήτωι, ὅτε ἦλθε σὺν Νείλεωι ἐκπεσόντι Φοινίκης· ὡς δ᾿ οἱ πλείους φασίν, ἰθαγενὴς Μιλήσιος ἦν καὶ γένους λαμπροῦ.
(23) μετὰ δὲ τὰ πολιτικὰ τῆς φυσικῆς ἐγένετο θεωρίας. καὶ κατά τινας μὲν σύγγραμμα κατέλιπεν οὐδέν· ἡ γὰρ εἰς αὐτὸν ἀναφερομένη Ναυτικὴ ἀστρολογία Φώκου λέγεται εἶναι τοῦ Σαμίου. Καλλίμαχος δ᾿ αὐτὸν οἶδεν εὑρετὴν τῆς ἄρκτου τῆς μικρᾶς λέγων ἐν τοῖς ᾿Ιάμβοις (fr. 94; II,259 Schneid., cfr. A 3a) οὕτως·
καὶ τῆς ἁμάξης ἐλέγετο σταθμήσασθαι
τοὺς ἀστερίσκους, ἧι πλέουσι Φοίνικες.
κατά τινας δὲ μόνα δύο συνέγραψε Περὶ τροπῆς καὶ ᾿Ισημερίας (B 4), τὰ ἄλλ᾿ ἀκατάληπτα εἶναι δοκιμάσας. δοκεῖ δὲ κατά τινας πρῶτος ἀστρολογῆσαι καὶ ἡλιακὰς ἐκλείψεις καὶ τροπὰς προειπεῖν, ὥς φησιν Εὔδημος (fr. 94 Speng.) ἐν τῆι περὶ τῶν ᾿Αστρολογουμένων ἱστορίαι· ὅθεν αὐτὸν καὶ Ξενοφάνης (21 B 19) καὶ ῾Ηρόδοτος (Ι,74) θαυμάζει. μαρτυρεῖ δ᾿ αὐτῶι καὶ ῾Ηράκλειτος (22 B 38) καὶ Δημόκριτος (68 B 115a).
τοὺς ἀστερίσκους, ἧι πλέουσι Φοίνικες.
κατά τινας δὲ μόνα δύο συνέγραψε Περὶ τροπῆς καὶ ᾿Ισημερίας (B 4), τὰ ἄλλ᾿ ἀκατάληπτα εἶναι δοκιμάσας. δοκεῖ δὲ κατά τινας πρῶτος ἀστρολογῆσαι καὶ ἡλιακὰς ἐκλείψεις καὶ τροπὰς προειπεῖν, ὥς φησιν Εὔδημος (fr. 94 Speng.) ἐν τῆι περὶ τῶν ᾿Αστρολογουμένων ἱστορίαι· ὅθεν αὐτὸν καὶ Ξενοφάνης (21 B 19) καὶ ῾Ηρόδοτος (Ι,74) θαυμάζει. μαρτυρεῖ δ᾿ αὐτῶι καὶ ῾Ηράκλειτος (22 B 38) καὶ Δημόκριτος (68 B 115a).
(24) ἔνιοι δὲ καὶ αὐτὸν πρῶτον εἰπεῖν φασιν ἀθανάτους τὰς ψυχάς· ὧν ἐστι Χοιρίλος ὁ ποιητής (p. 182 Naeke). πρῶτος δὲ καὶ τὴν ἀπὸ τροπῆς ἐπὶ τροπὴν πάροδον εὗρεν, καὶ πρῶτος τὸ τοῦ ἡλίου μέγεθος <τοῦ ἡλιακοῦ κύκλου ὥσπερ καὶ τὸ τῆς σελήνης μέγεθος> τοῦ σεληναίου ἑπτακοσιοστὸν καὶ εἰκοστὸν μέρος ἀπεφήνατο κατά τινας. πρῶτος δὲ καὶ τὴν ὑστάτην ἡμέραν τοῦ μηνὸς τριακάδα εἶπεν. πρῶτος δὲ καὶ περὶ φύσεως διελέχθη, ὥς τινες.
᾿Αριστοτέλης (De anima I, 2; p. 405a19) δὲ καὶ ῾Ιππίας (86 B 7) φασὶν αὐτὸν καὶ τοῖς ἀψύχοις μεταδιδόναι ψυχῆς, τεκμαιρόμενον ἐκ τῆς λίθου τῆς μαγνήτιδος καὶ τοῦ ἠλέκτρου. παρά τε Αἰγυπτίων γεωμετρεῖν μαθόντα φησὶ Παμφίλη (fr. 1; FHG III,520) πρῶτον καταγράψαι κύκλου τὸ τρίγωνον ὀρθογώνιον καὶ θῦσαι βοῦν.
(25) οἱ δὲ Πυθαγόραν φασίν, ὧν ἐστιν ᾿Απολλόδωρος ὁ λογιστικός (Diogenés Laertios VIII,12). [οὗτος προήγαγεν ἐπὶ πλεῖστον, ἅ φησι Καλλίμαχος ἐν τοῖς ᾿Ιάμβοις (sic A 3a) Εὔφορβον εὑρεῖν τὸν Φρύγα οἶον ‘σκαληνὰ καὶ τρίγωνα’ καὶ ὅσα γραμμικῆς ἔχεται θεωρίας.]
δοκεῖ δὲ καὶ ἐν τοῖς πολιτικοῖς ἄριστα βεβουλεῦσθαι. Κροίσου γοῦν πέμψαντος πρὸς Μιλησίους ἐπὶ συμμαχίαι ἐκώλυσεν· ὅπερ Κύρου κρατήσαντος ἔσωσε τὴν πόλιν. καὶ αὐτὸς δέ φησιν, ὡς ῾Ηρακλείδης (Ponticus fr. 47 Voss) ἱστορεῖ, μονήρη αὑτὸν γεγονέναι καὶ ἰδιαστήν.
(26) ἔνιοι δὲ καὶ γῆμαι αὐτὸν καὶ Κύβισθον υἱὸν σχεῖν· οἱ δὲ ἄγαμον μεῖναι, τῆς δὲ ἀδελφῆς τὸν υἱὸν θέσθαι. ὅτε καὶ ἐρωτηθέντα, διὰ τί οὐ τεκνοποιεῖ, διὰ φιλοτεκνίαν εἰπεῖν. καὶ λέγουσιν ὅτι τῆς μητρὸς ἀναγκαζούσης αὐτὸν γῆμαι ἔλεγεν οὐδέπω καιρός, εἶτα ἐπειδὴ παρήβησεν ἐγκειμένης εἰπεῖν οὐκέτι καιρός. φησὶν δὲ καὶ ῾Ιερώνυμος ὁ ῾Ρόδιος ἐν τῶι δευτέρωι Τῶν σποράδην ὑπομνημάτων (fr. 8 Hiller), ὅτι βουλόμενος δεῖξαι ·άιδιον εἶναι πλουτεῖν, φορᾶς ἐλαιῶν μελλούσης ἔσεσθαι, προνοήσας ἐμισθώσατο τὰ ἐλαιουργεῖα καὶ πάμπλειστα συνεῖλε χρήματα.
(27) ἀρχὴν δὲ τῶν πάντων ὕδωρ ὑπεστήσατο, καὶ τὸν κόσμον ἔμψυχον καὶ δαιμόνων πλήρη. τάς τε ὥρας τοῦ ἐνιαυτοῦ φασιν αὐτὸν εὑρεῖν καὶ εἰς τριακοσίας ἑξήκοντα πέντε ἡμέρας διελεῖν.
οὐδεὶς δὲ αὐτοῦ καθηγήσατο, πλὴν ὅτι εἰς Αἴγυπτον ἐλθὼν τοῖς ἱερεῦσι συνδιέτριψεν. ὁ δὲ ῾Ιερώνυμος (fr. 21 Hiller) καὶ ἐκμετρῆσαί φησιν αὐτὸν τὰς πυραμίδας ἐκ τῆς σκιᾶς, παρατηρήσαντα ὅτε ἡμῖν ἰσομεγέθης ἐστίν. συνεβίω δὲ καὶ Θρασυβούλωι τῶι Μιλησίων τυράννωι, καθά φησι Μινύης (FHG II, 335, 3).
τὰ δὲ περὶ τὸν τρίποδα φανερὰ τὸν εὑρεθέντα ὑπὸ τῶν ἁλιέων καὶ διαπεμφθέντα τοῖς σοφοῖς ὑπὸ τοῦ δήμου τῶν Μιλησίων.
(28) φασὶ γὰρ ᾿Ιωνικούς τινας νεανίσκους βόλον ἀγοράσαι παρὰ Μιλησίων ἁλιέων. ἀνασπασθέντος δὲ τοῦ τρίποδος ἀμφισβήτησις ἦν, ἕως οἱ Μιλήσιοι ἔπεμψαν εἰς Δελφούς· καὶ ὁ θεὸς ἔχρησεν οὕτως·
ἔκγονε Μιλήτου, τρίποδος πέρι Φοῖβον ἐρωτᾶις;
τίς σοφίηι πάντων πρῶτος, τούτου τρίποδ᾿ αὐδῶ.
διδοῦσιν οὖν Θαλῆι· ὁ δὲ ἄλλωι καὶ ἄλλος ἄλλωι ἕως Σόλωνος· ὁ δὲ ἔφη σοφίαι πρῶτον εἶναι τὸν θεὸν καὶ ἀπέστειλεν εἰς Δελφούς. ταῦτα δὴ ὁ Καλλίμαχος ἐν τοῖς ᾿Ιάμβοις ἄλλως ἱστορεῖ, παρὰ Μαιανδρίου (fr. 3; FHG II,335) λαβὼν τοῦ Μιλησίου. Βαθυκλέα γάρ τινα ᾿Αρκάδα φιάλην καταλιπεῖν καὶ ἐπισκῆψαι „δοῦναι τῶν σοφῶν ὀνηΐστωι“ ἐδόθη δὴ Θαλῆι καὶ κατὰ περίοδον πάλιν Θαλῆι·
τίς σοφίηι πάντων πρῶτος, τούτου τρίποδ᾿ αὐδῶ.
διδοῦσιν οὖν Θαλῆι· ὁ δὲ ἄλλωι καὶ ἄλλος ἄλλωι ἕως Σόλωνος· ὁ δὲ ἔφη σοφίαι πρῶτον εἶναι τὸν θεὸν καὶ ἀπέστειλεν εἰς Δελφούς. ταῦτα δὴ ὁ Καλλίμαχος ἐν τοῖς ᾿Ιάμβοις ἄλλως ἱστορεῖ, παρὰ Μαιανδρίου (fr. 3; FHG II,335) λαβὼν τοῦ Μιλησίου. Βαθυκλέα γάρ τινα ᾿Αρκάδα φιάλην καταλιπεῖν καὶ ἐπισκῆψαι „δοῦναι τῶν σοφῶν ὀνηΐστωι“ ἐδόθη δὴ Θαλῆι καὶ κατὰ περίοδον πάλιν Θαλῆι·
(29) ὁ δὲ τῶι Διδυμεῖ ᾿Απόλλωνι ἀπέστειλεν εἰπὼν οὕτω κατὰ τὸν Καλλίμαχον (fr. 95; II,260 Schn.).
Θαλῆς με τῶι μεδεῦντι Νείλεω δήμου
δίδωσι, τοῦτο δὶς λαβὼν ἀριστεῖον.
τὸ δὲ πεζὸν οὕτως ἔχει· ‘Θαλῆς ᾿Εξαμύου Μιλήσιος ᾿Απόλλωνι Δελφινίωι ῾Ελλήνων ἀριστεῖον δὶς λαβών’. ὁ δὲ περιενεγκὼν τὴν φιάλην τοῦ Βαθυκλέους παῖς Θυρίων ἐκαλεῖτο, καθά φησιν ῎Ελευσις ἐν τῶι Περὶ ᾿Αχιλλέως (FGrHist. 55 F 1; I, 296) καὶ ᾿Αλέξων ὁ Μύνδιος ἐν ἐνάτωι Μυθικῶν (FGrHist. 25 F 1; I, 189).
δίδωσι, τοῦτο δὶς λαβὼν ἀριστεῖον.
τὸ δὲ πεζὸν οὕτως ἔχει· ‘Θαλῆς ᾿Εξαμύου Μιλήσιος ᾿Απόλλωνι Δελφινίωι ῾Ελλήνων ἀριστεῖον δὶς λαβών’. ὁ δὲ περιενεγκὼν τὴν φιάλην τοῦ Βαθυκλέους παῖς Θυρίων ἐκαλεῖτο, καθά φησιν ῎Ελευσις ἐν τῶι Περὶ ᾿Αχιλλέως (FGrHist. 55 F 1; I, 296) καὶ ᾿Αλέξων ὁ Μύνδιος ἐν ἐνάτωι Μυθικῶν (FGrHist. 25 F 1; I, 189).
Εὔδοξος δ᾿ ὁ Κνίδιος καὶ Εὐάνθης ὁ Μιλήσιός (FHG III,2*) φασι τῶν Κροίσου τινὰ φίλων λαβεῖν παρὰ τοῦ βασιλέως ποτήριον χρυσοῦν, ὅπως δῶι τῶι σοφωτάτωι τῶν ῾Ελλήνων· τὸν δὲ δοῦναι Θαλῆι, καὶ περιελθεῖν εἰς Χίλωνα.
(30) ὃν πυνθάνεσθαι τοῦ Πυθίου, τίς αὑτοῦ σοφώτερος· καὶ τὸν ἀνειπεῖν Μύσωνα, περὶ οὗ λέξομεν. (τοῦτον οἱ περὶ τὸν Εὔδοξον ἀντὶ Κλεοβούλου τιθέασι, Πλάτων /Protagoras 343a/ δ᾿ ἀντὶ Περιάνδρου.) περὶ αὐτοῦ δὴ τάδε ἀνεῖπεν ὁ Πᾧθιος·
Οἰταῖόν τινά φημι Μύσων(α) ἐνὶ Χηνὶ γενέσθαι
σοῦ μᾶλλον πραπίδεσσιν ἀρηρότα πευκαλίμηισιν.
ὁ δὲ ἐρωτήσας ἦν ᾿Ανάχαρσις. Δαΐμαχος δ᾿ ὁ Πλατωνικὸς (FGrHist. 65 F 6; II,16) καὶ Κλέαρχος (fr. 44c; FHG II,317) φιάλην ἀποσταλῆναι ὑπὸ Κροίσου Πιττακῶι καὶ οὕτω περιενεχθῆναι.
῎Ανδρων δ᾿ ἐν τῶι Τρίποδι (fr. 1; FHG II,347) ᾿Αργείους ἆθλον ἀρετῆς τῶι σοφωτάτωι τῶν ῾Ελλήνων τρίποδα θεῖναι· κριθῆναι δὲ ᾿Αριστόδημον Σπαρτιάτην, ὃν παραχωρῆσαι Χίλωνι.
Οἰταῖόν τινά φημι Μύσων(α) ἐνὶ Χηνὶ γενέσθαι
σοῦ μᾶλλον πραπίδεσσιν ἀρηρότα πευκαλίμηισιν.
ὁ δὲ ἐρωτήσας ἦν ᾿Ανάχαρσις. Δαΐμαχος δ᾿ ὁ Πλατωνικὸς (FGrHist. 65 F 6; II,16) καὶ Κλέαρχος (fr. 44c; FHG II,317) φιάλην ἀποσταλῆναι ὑπὸ Κροίσου Πιττακῶι καὶ οὕτω περιενεχθῆναι.
῎Ανδρων δ᾿ ἐν τῶι Τρίποδι (fr. 1; FHG II,347) ᾿Αργείους ἆθλον ἀρετῆς τῶι σοφωτάτωι τῶν ῾Ελλήνων τρίποδα θεῖναι· κριθῆναι δὲ ᾿Αριστόδημον Σπαρτιάτην, ὃν παραχωρῆσαι Χίλωνι.
(31) μέμνηται τοῦ ᾿Αριστοδήμου καὶ ᾿Αλκαῖος (fr. 101 Diehl) οὕτως·
ὣς γὰρ δή ποτ᾿ ᾿Αριστόδαμόν φασ᾿ οὐκ ἀπάλαμνον ἐν Σπάρται λόγον
εἰπεῖν· χρήματ᾿ ἀνήρ, πενιχρὸς δ᾿ οὐδεὶς πέλετ᾿ ἐσλός.
ἔνιοι δέ φασιν ὑπὸ Περιάνδρου Θρασυβούλωι τῶι Μιλησίων τυράννωι πλοῖον ἔμφορτον ἀποσταλῆναι· τοῦ δὲ περὶ τὴν Κώιαν θάλασσαν ναυαγήσαντος ὕστερον εὑρεθῆναι πρός τινων ἁλιέων τὸν τρίποδα. Φανόδικος (fr. 4; FHG IV,473) δὲ περὶ τὴν ᾿Αθηναίων θάλασσαν εὑρεθῆναι καὶ ἀνενεχθέντα εἰς ἄστυ γενομένης ἐκκλησίας Βίαντι πεμφθῆναι·
ὣς γὰρ δή ποτ᾿ ᾿Αριστόδαμόν φασ᾿ οὐκ ἀπάλαμνον ἐν Σπάρται λόγον
εἰπεῖν· χρήματ᾿ ἀνήρ, πενιχρὸς δ᾿ οὐδεὶς πέλετ᾿ ἐσλός.
ἔνιοι δέ φασιν ὑπὸ Περιάνδρου Θρασυβούλωι τῶι Μιλησίων τυράννωι πλοῖον ἔμφορτον ἀποσταλῆναι· τοῦ δὲ περὶ τὴν Κώιαν θάλασσαν ναυαγήσαντος ὕστερον εὑρεθῆναι πρός τινων ἁλιέων τὸν τρίποδα. Φανόδικος (fr. 4; FHG IV,473) δὲ περὶ τὴν ᾿Αθηναίων θάλασσαν εὑρεθῆναι καὶ ἀνενεχθέντα εἰς ἄστυ γενομένης ἐκκλησίας Βίαντι πεμφθῆναι·
(32) διὰ τί δέ, ἐν τῶι περὶ Βίαντος λέξομεν.
ἄλλοι φασὶν ἡφαιστότευκτον εἶναι αὐτὸν καὶ δοθῆναι πρὸς τοῦ θεοῦ Πέλοπι γαμοῦντι· αὖθίς τε εἰς Μενέλαον ἐλθεῖν καὶ σὺν τῆι ῾Ελένηι ἁρπασθέντα ὑπὸ ᾿Αλεξάνδρου ·ιφῆναι εἰς τὴν Κώιαν θάλασσαν πρὸς τῆς Λακαίνης, εἰπούσης ὅτι περιμάχητος ἔσται. χρόνωι δὲ Λεβεδίων τινῶν αὐτόθι γρῖφον ὠνησαμένων καταληφθῆναι καὶ τὸν τρίποδα, μαχομένων δὲ πρὸς τοὺς ἁλιέας γενέσθαι τὴν ἄνοδον ἕως τῆς Κῶ· καὶ ὡς οὐδὲν ἤνυτον, τοῖς Μιλησίοις μητροπόλει οὔσηι μηνύουσιν. οἱ δ᾿ ἐπειδὴ διαπρεσβευόμενοι ἠλογοῦντο, πρὸς τοὺς Κώιους πολεμοῦσι. καὶ πολλῶν ἑκατέρωθεν πιπτόντων ἐκπίπτει χρησμὸς δοῦναι τῶι σοφωτάτωι· καὶ ἀμφότεροι συνήινεσαν Θαλῆι.
ἄλλοι φασὶν ἡφαιστότευκτον εἶναι αὐτὸν καὶ δοθῆναι πρὸς τοῦ θεοῦ Πέλοπι γαμοῦντι· αὖθίς τε εἰς Μενέλαον ἐλθεῖν καὶ σὺν τῆι ῾Ελένηι ἁρπασθέντα ὑπὸ ᾿Αλεξάνδρου ·ιφῆναι εἰς τὴν Κώιαν θάλασσαν πρὸς τῆς Λακαίνης, εἰπούσης ὅτι περιμάχητος ἔσται. χρόνωι δὲ Λεβεδίων τινῶν αὐτόθι γρῖφον ὠνησαμένων καταληφθῆναι καὶ τὸν τρίποδα, μαχομένων δὲ πρὸς τοὺς ἁλιέας γενέσθαι τὴν ἄνοδον ἕως τῆς Κῶ· καὶ ὡς οὐδὲν ἤνυτον, τοῖς Μιλησίοις μητροπόλει οὔσηι μηνύουσιν. οἱ δ᾿ ἐπειδὴ διαπρεσβευόμενοι ἠλογοῦντο, πρὸς τοὺς Κώιους πολεμοῦσι. καὶ πολλῶν ἑκατέρωθεν πιπτόντων ἐκπίπτει χρησμὸς δοῦναι τῶι σοφωτάτωι· καὶ ἀμφότεροι συνήινεσαν Θαλῆι.
(33) ὁ δὲ μετὰ τὴν περίοδον τῶι Διδυμεῖ τίθησιν ᾿Απόλλωνι. Κώιοις μὲν οὖν τοῦτον ἐχρήσθη τὸν τρόπον·
οὐ πρότερον λήξει νεῖκος Μερόπων καὶ ᾿Ιώνων,
πρὶν τρίποδα χρύσειον, ὃν ῞Ηφαιστος βάλε πόντωι,
ἐκ πόλιος πέμψητε καὶ ἐς δόμον ἀνδρὸς ἵκηται,
ὃς σοφὸς ἦι τά τ᾿ ἐόντα τά τ᾿ ἐσσόμενα πρό τ᾿ ἐόντα.
πρὶν τρίποδα χρύσειον, ὃν ῞Ηφαιστος βάλε πόντωι,
ἐκ πόλιος πέμψητε καὶ ἐς δόμον ἀνδρὸς ἵκηται,
ὃς σοφὸς ἦι τά τ᾿ ἐόντα τά τ᾿ ἐσσόμενα πρό τ᾿ ἐόντα.
Μιλησίοις δέ·
ἔκγονε Μιλήτου, τρίποδος πέρι Φοῖβον ἐρωτᾶις;
καὶ ὡς προείρηται. καὶ τόδε μὲν οὕτως.
ἔκγονε Μιλήτου, τρίποδος πέρι Φοῖβον ἐρωτᾶις;
καὶ ὡς προείρηται. καὶ τόδε μὲν οὕτως.
῞Ερμιππος δ᾿ ἐν τοῖς Βίοις (fr. 12; FHG III,39) εἰς τοῦτον ἀναφέρει τὸ λεγόμενον ὑπό τινων περὶ Σωκράτους. ἔφασκε γάρ, φασί, τριῶν τούτων ἕνεκα χάριν ἔχειν τῆι Τᾧχηι· πρῶτον μὲν ὅτι ἄνθρωπος ἐγενόμην καὶ οὐ θηρίον, εἶτα ὅτι ἀνὴρ καὶ οὐ γυνή, τρίτον ὅτι ῞Ελλην καὶ οὐ βάρβαρος.
(34) λέγεται δ᾿ ἀγόμενος ὑπὸ γραὸς ἐκ τῆς οἰκίας, ἵνα τὰ ἄστρα κατανοήσηι, εἰς βόθρον ἐμπεσεῖν καὶ αὐτῶι ἀνοιμώξαντι φάναι τὴν γραῦν· „σὺ γάρ, ὦ Θαλῆ, τὰ ἐν ποσὶν οὐ δυνάμενος ἰδεῖν τὰ ἐπὶ τοῦ οὐρανοῦ οἴει γνώσεσθαι;“
οἶδε δ᾿ αὐτὸν ἀστρονομούμενον καὶ Τίμων, καὶ ἐν τοῖς Σίλλοις (fr. 23 D.) ἐπαινεῖ αὐτὸν λέγων·
οἷόν θ᾿ ἑπτὰ Θάλητα σοφῶν σοφὸν ἀστρονόμημα.
τὰ δὲ γεγραμμένα ὑπ᾿ αὐτοῦ φησι Λόβων ὁ ᾿Αργεῖος (fr. 8 Crön.) εἰς ἔπη
τείνειν διακόσια. ἐπιγεγράφθαι δ᾿ αὐτοῦ ἐπὶ τῆς εἰκόνος τόδε·
τὰ δὲ γεγραμμένα ὑπ᾿ αὐτοῦ φησι Λόβων ὁ ᾿Αργεῖος (fr. 8 Crön.) εἰς ἔπη
τείνειν διακόσια. ἐπιγεγράφθαι δ᾿ αὐτοῦ ἐπὶ τῆς εἰκόνος τόδε·
τόνδε Θαλῆν Μίλητος ᾿Ιὰς θρέψασ᾿ ἀνέδειξεν
ἀστρολόγων πάντων πρεσβύτατον σοφίαι.
ἀστρολόγων πάντων πρεσβύτατον σοφίαι.
(35) τῶν τε ἀιδομένων αὐτοῦ τάδε εἶναι·
οὔ τι τὰ πολλὰ ἔπη φρονίμην ἀπεφήνατο δόξαν·
ἕν τι μάτευε σοφόν,
ἕν τι κεδνὸν αἱροῦ·
λύσεις γὰρ ἀνδρῶν κωτίλων γλώσσας ἀπεραντολόγους.
οὔ τι τὰ πολλὰ ἔπη φρονίμην ἀπεφήνατο δόξαν·
ἕν τι μάτευε σοφόν,
ἕν τι κεδνὸν αἱροῦ·
λύσεις γὰρ ἀνδρῶν κωτίλων γλώσσας ἀπεραντολόγους.
φέρεται δὲ καὶ ἀποφθέγματα αὐτοῦ τάδε·
πρεσβύτατον τῶν ὄντων θεός· ἀγένητον γάρ.
κάλλιστον κόσμος· ποίημα γὰρ θεοῦ.
μέγιστον τόπος· ἅπαντα γὰρ χωρεῖ.
τάχιστον νοῦς· διὰ παντὸς γὰρ τρέχει.
ἰσχυρότατον ἀνάγκη· κρατεῖ γὰρ πάντων.
σοφώτατον χρόνος· ἀνευρίσκει γὰρ πάντα.
πρεσβύτατον τῶν ὄντων θεός· ἀγένητον γάρ.
κάλλιστον κόσμος· ποίημα γὰρ θεοῦ.
μέγιστον τόπος· ἅπαντα γὰρ χωρεῖ.
τάχιστον νοῦς· διὰ παντὸς γὰρ τρέχει.
ἰσχυρότατον ἀνάγκη· κρατεῖ γὰρ πάντων.
σοφώτατον χρόνος· ἀνευρίσκει γὰρ πάντα.
οὐδὲν ἔφη τὸν θάνατον διαφέρειν τοῦ ζῆν· „σὺ οὖν“ ἔφη τις „διὰ τί οὐκ ἀποθνήισκεις“; „ὅτι“, ἔφη, „οὐδὲν διαφέρει“.
(36) πρὸς τὸν πυθόμενον τί πρότερον γεγόνοι, νὺξ ἢ ἡμέρα, „ἡ νύξ“ ἔφη „μιᾶι ἡμέραι πρότερον“.
ἠρώτησέ τις αὐτόν, εἰ λήθοι θεοὺς ἄνθρωπος ἀδικῶν·
„ἀλλ᾿ οὐδὲ διανοούμενος“ ἔφη.
„ἀλλ᾿ οὐδὲ διανοούμενος“ ἔφη.
πρὸς τὸν μοιχὸν ἐρόμενον, εἰ ὀμόσειε μὴ μεμοιχευκέναι,
„οὐ χεῖρον“ ἔφη „μοιχείας ἐπιορκία“.
„οὐ χεῖρον“ ἔφη „μοιχείας ἐπιορκία“.
ἐρωτηθεὶς τί δύσκολον, ἔφη „τὸ ἑαυτὸν γνῶναι“·
τί δὲ εὔκολον, „τὸ ἄλλωι ὑποθέσθαι“·
τί ἥδιστον, „τὸ ἐπιτυγχάνειν“·
τί τὸ θεῖον, „τὸ μήτε ἀρχὴν ἔχον μήτε τελευτήν“.
τί δὲ καινὸν εἴη τεθεαμένος, ἔφη· „γέροντα τύραννον“.
πῶς ἄν τις ἀτυχίαν ·ᾶιστα φέροι, „εἰ τοὺς ἐχθροὺς χεῖρον πράσσοντας βλέποι“.
πῶς ἂν ἄριστα καὶ δικαιότατα βιώσαιμεν, „ἐὰν ἃ τοῖς ἄλλοις ἐπιτιμῶμεν, αὐτοὶ μὴ δρῶμεν“·
τί ἥδιστον, „τὸ ἐπιτυγχάνειν“·
τί τὸ θεῖον, „τὸ μήτε ἀρχὴν ἔχον μήτε τελευτήν“.
τί δὲ καινὸν εἴη τεθεαμένος, ἔφη· „γέροντα τύραννον“.
πῶς ἄν τις ἀτυχίαν ·ᾶιστα φέροι, „εἰ τοὺς ἐχθροὺς χεῖρον πράσσοντας βλέποι“.
πῶς ἂν ἄριστα καὶ δικαιότατα βιώσαιμεν, „ἐὰν ἃ τοῖς ἄλλοις ἐπιτιμῶμεν, αὐτοὶ μὴ δρῶμεν“·
(37) τίς εὐδαίμων, „ὁ τὸ μὲν σῶμα ὑγιής, τὴν δὲ ψυχὴν εὔπορος, τὴν δὲ φύσιν εὐπαίδευτος“.
φίλων παρόντων καὶ ἀπόντων μεμνῆσθαί φησι· μὴ τὴν ὄψιν καλλωπίζεσθαι, ἀλλὰ τοῖς ἐπιτηδεύμασιν εἶναι καλόν.
„μὴ πλούτει“ φησί „κακῶς μηδὲ διαβαλλέτω σε λόγος πρὸς τοὺς πίστεως κεκοινωνηκότας“.
„οὓς ἂν ἐράνους εἰσενέγκηις“ φησί „τοῖς γονεῦσιν, τοὺς αὐτοὺς προσδέχου καὶ παρὰ τῶν τέκνων“.
„οὓς ἂν ἐράνους εἰσενέγκηις“ φησί „τοῖς γονεῦσιν, τοὺς αὐτοὺς προσδέχου καὶ παρὰ τῶν τέκνων“.
τὸν Νεῖλον εἶπε πληθύειν ἀνακοπτομένων τῶν ·ευμάτων ὑπὸ τῶν ἐτησίων ἐναντίων ὄντων.
φησὶ δ᾿ ᾿Απολλόδωρος ἐν τοῖς Χρονικοῖς (FGHist. 244 F 28; II,1028) γεγενῆσθαι αὐτὸν κατὰ τὸ πρῶτον ἔτος τῆς τριακοστῆς πέμπτης (ἐνάτης ?) ὀλυμπιάδος.
(38) ἐτελεύτησε δ᾿ ἐτῶν ἑβδομήκοντα ὀκτώ (ἤ, ὡς Σωσικράτης (fr. 10; FGH IV,501) φησίν, ἐνενήκοντα)· τελευτῆσαι γὰρ ἐπὶ τῆς πεντηκοστῆς ὀγδόης ὀλυμπιάδος (548/545 BC), γεγονότα κατὰ Κροῖσον, ὧι καὶ τὸν ῞Αλυν ὑποσχέσθαι ἄνευ γεφύρας περᾶσαι, τὸ ·εῖθρον παρατρέψαντα (546 BC, cfr. A 6).
γεγόνασι δὲ καὶ ἄλλοι Θαλαῖ, καθά φησι Δημήτριος ὁ Μάγνης ἐν τοῖς ῾Ομωνύμοις, πέντε· ·ήτωρ Καλλατιανὸς κακόζηλος· ζωγράφος Σικυώνιος μεγαλοφυής· τρίτος ἀρχαῖος πάνυ κατὰ ῾Ησίοδον καὶ ῞Ομηρον καὶ Λυκοῦργον· (τέταρτος οὖ μέμνηται Δοῦρις ἐν τῶι Περὶ ζωγραφίας (FGrHist. 76 F 31; II,147)· πέμπτος νεώτερος, ἄδοξος, οὖ μνημονεύει Διονύσιος ἐν Κριτικοῖς).
(39) ὁ δ᾿ οὖν σοφὸς ἐτελεύτησεν ἀγῶνα θεώμενος γυμνικὸν ὑπό τε καύματος καὶ δίψους καὶ ἀσθενείας, ἤδη γηραιός. καὶ αὐτοῦ ἐπιγέγραπται τῶι μνήματι (Anthologia Palatina VII,84)·
ἦ ὀλίγον τόδε σᾶμα τὸ δὲ κλέος οὐρανόμακες
τῶ πολυφροντίστω τοῦτο Θάλητος ὅρη.
ἔστι καὶ παρ᾿ ἡμῖν ἐς αὐτὸν ἐν τῶι πρώτωι τῶν ᾿Επιγραμμάτων ἢ Παμμέτρωι τόδε τὸ ἐπίγραμμα (Anthologia Palatina VII,85)·
τῶ πολυφροντίστω τοῦτο Θάλητος ὅρη.
ἔστι καὶ παρ᾿ ἡμῖν ἐς αὐτὸν ἐν τῶι πρώτωι τῶν ᾿Επιγραμμάτων ἢ Παμμέτρωι τόδε τὸ ἐπίγραμμα (Anthologia Palatina VII,85)·
γυμνικὸν αὖ ποτ᾿ ἀγῶνα θεώμενον, ᾿Ηέλιε Ζεῦ,
τὸν σοφὸν ἄνδρα Θαλῆν ἥρπασας ἐκ σταδίου.
αἰνέω ὅττι μιν ἐγγὺς ἀπήγαγες· ἦ γὰρ ὁ πρέσβυς
οὐκέθ᾿ ὁρᾶν ἀπὸ γῆς ἀστέρας ἠδύνατο.
τὸν σοφὸν ἄνδρα Θαλῆν ἥρπασας ἐκ σταδίου.
αἰνέω ὅττι μιν ἐγγὺς ἀπήγαγες· ἦ γὰρ ὁ πρέσβυς
οὐκέθ᾿ ὁρᾶν ἀπὸ γῆς ἀστέρας ἠδύνατο.
(40) τούτου ἐστὶν τὸ Γνῶθι σαυτόν, ὅπερ ᾿Αντισθένης ἐν ταῖς Διαδοχαῖς (FHG III,182*) Φημονόης εἶναί φησιν, ἐξιδιοποιήσασθαι δὲ αὐτὸ Χίλωνα.
(22) Thalés byl, jak praví Hérodotos ( I,170), Dúris a Démokritos (68 B 115a), synem Examyovým a Kleobúliným, z rodu Thélidů, což jsou Foiníčané, nejurozenější z potomků Kadmových a Agénorových. Byl jedním ze sedmi mudrců, jak praví Démétrios Falérský v Seznamu archontů. Byl zapsán do seznamu občanů v Mílétu, kam přišel s Neileem, vypuzeným z Foiníkie. Podle většiny spisovatelů však byl rodilý Míléťan a byl ze skvělého rodu.
(23) Nejprve byl činný politicky a pak se věnoval pozorování přírody. Podle některých nezanechal žádný spis, neboť jemu připisovaná Námořní astrologie (B 1) je prý od Fóka ze Samu. Kallimachos jej zná jako objevitele Malé Medvědice, neboť ve svých Iambech praví:
a hvězdy Vozu Malého prý stanovil,
jímž svoji dráhu řídí plavci foiničtí.
Podle některých napsal jen dva spisy: O Slunovratu a O rovnodennosti, neboť to ostatní pokládal za nepochopitelné (B 4). Někteří soudí, že se první zabýval astronomií a že předpověděl zatmění Slunce (585 před n. l.; viz A 5) a slunovraty, jak tvrdí Eudémos v Dějinách astronomie. Pro totéž se mu obdivují také Xenofanés (21 B 19) a Hérodotos (11 A 5) a svědčí o tom Hérakleitos (22 B 38) a Démokritos (68 B 115a).
jímž svoji dráhu řídí plavci foiničtí.
Podle některých napsal jen dva spisy: O Slunovratu a O rovnodennosti, neboť to ostatní pokládal za nepochopitelné (B 4). Někteří soudí, že se první zabýval astronomií a že předpověděl zatmění Slunce (585 před n. l.; viz A 5) a slunovraty, jak tvrdí Eudémos v Dějinách astronomie. Pro totéž se mu obdivují také Xenofanés (21 B 19) a Hérodotos (11 A 5) a svědčí o tom Hérakleitos (22 B 38) a Démokritos (68 B 115a).
(24) Někteří, k nimž patří také básník Choirilos (-5. st.), tvrdí, že jako první prohlásil duše za nesmrtelné. První též vypočítal dráhu Slunce od jednoho slunovratu k druhému a podle některých také první určil (zdánlivou) velikost Slunce jako 1 / 720 kruhu sluneční dráhy (= 1 / 2 úhlového stupně, nepatrně podceněno) a právě tak i velikost Luny vzhledem ke kruhu její dráhy. První též nazval poslední den měsíce třicítkou a podle některých také jako první vykládal o přírodě.
Aristotelés (De anima I,2; p. 405a19) a Hippiás (86 B 7) tvrdí, že přiřknul účast na duši také neživým věcem. Usoudil tak podle magnetovce a jantaru (viz A 22). Podle Pamfily se geometrii naučil od Egypťanů, jako první vepsal do kruhu pravoúhlý trojúhelník a obětoval za to býka.
(25) Jiní, mezi nimi matematik Apollodóros, to přičítají Pýthagorovi (Diogenés Laertios VIII,12). Ten totiž nejvíce rozvinul objevy, které Kallimachos v Iambech (11 A 3a) přičítá Frýgovi Euforbovi (Diogenés Laertios VIII,4), jako např. objev různostranných trojúhelníků a dále vše, co souvisí s naukou o úsečkách.
Zdá se, že Thalés dokázal velmi dobře poradit také v politických věcech. Když totiž Kroisos vyslal k Míléťanům posly s žádostí o spojenectví, tak tomu zabránil, což zachránilo město, když se jej pak zmocnil Kýros. Sám však o sobě říká, jak vypráví Hérakleidés,
(26) že se stal samotářem a stranil se veřejných věcí. Někteří tvrdí, že se oženil a měl syna Kybistha, jiní naproti tomu píší, že zůstal svobodný a přijal za vlastního syna své sestry. Když se ho ptali, proč nemá vlastní děti, řekl prý, že z lásky k dětem. Také se vypravuje, že když ho matka nutila, aby se oženil, odpověděl: „Ještě na to není vhodná doba.” A když na něho v pozdějším věku naléhala, pravil: „Už na to není vhodná doba.” Hieronymos ze Rhodu (-3. st.) v druhé knize Rozmanitých poznámek vypráví, jak chtěl Thalés ukázat, že je snadné být bohatým: Pronajal si lisovny oleje, protože předvídal, že bude hojná úroda oliv, a získal nesmírné množství peněz.
(27) Za počátek všeho určil vodu a svět prohlásil za oduševnělý a plný daimonů. Určil prý také roční období a rozdělil rok na 365 dní.
Nikdo ho do bádání neuvedl, ledaže se stýkal s kněžími, když přišel do Egypta. Hieronymos o něm říká, že změřil výšku pyramid z jejich stínu. Měřil jej totiž právě tehdy, když náš vlastní stín má stejnou délku jako naše postava. Podle Minyovy zprávy byl Thalés v úzkém styku s mílétským tyranem Thrasybúlem.
Dobře je znám příběh s trojnožkou, kterou našli rybáři a mílétský lid ji poslal mudrcům, jednomu po druhém.
(28) Vypravuje se totiž, že nějací iónští mladíci koupili od rybářů celý úlovek. Když vylovili trojnožku, propukl o ni spor, až Míléťané poslali do Delf a bůh jim vydal tuto odpověď:
O trojnožce se tážeš, mílétský potomku, Foiba?
Ze všech, kdo v moudrosti první je, tomu já trojnožku dávám.
Dali ji tedy Thalétovi, ale ten ji dal zase jinému a ten opět dalšímu, až se dostala k Solónovi. Ten však prohlásil, že první v moudrosti je bůh a poslal trojnožku do Delf. Kallimachos to ale v Iambech vypravuje jinak, převzal to od Maiandria z Mílétu. Jakýsi Arkaďan Bathyklés prý totiž po sobě zanechal misku a uložil, aby byla dána tomu, kdo svou moudrostí způsobí nejvíc dobrého.
Ze všech, kdo v moudrosti první je, tomu já trojnožku dávám.
Dali ji tedy Thalétovi, ale ten ji dal zase jinému a ten opět dalšímu, až se dostala k Solónovi. Ten však prohlásil, že první v moudrosti je bůh a poslal trojnožku do Delf. Kallimachos to ale v Iambech vypravuje jinak, převzal to od Maiandria z Mílétu. Jakýsi Arkaďan Bathyklés prý totiž po sobě zanechal misku a uložil, aby byla dána tomu, kdo svou moudrostí způsobí nejvíc dobrého.
(29) Dali ji tudíž Thalétovi, od něhož putovala dokola, až přišla zase k němu. Proto ji poslal Apollónovi Didymskému, podle Kallimacha s těmito slovy:
Mě dává Thalés vládci lidu Neilea,
když dvakrát obdržel mě co dar vítězný.
V řeči nevázané to zní takto: „Thalés Mílétský, syn Examyův, zasvěcuje Apollónovi Delfskému čestný dar od Hellénů, který obdržel dvakrát.” Bathykleův chlapec, který chodil s tou miskou, se jmenoval Thyrión, jak pravil Eleúsis ve spise O Achilleovi a také Alexón z Myndu v 9. knize Mytických příběhů.
když dvakrát obdržel mě co dar vítězný.
V řeči nevázané to zní takto: „Thalés Mílétský, syn Examyův, zasvěcuje Apollónovi Delfskému čestný dar od Hellénů, který obdržel dvakrát.” Bathykleův chlapec, který chodil s tou miskou, se jmenoval Thyrión, jak pravil Eleúsis ve spise O Achilleovi a také Alexón z Myndu v 9. knize Mytických příběhů.
...
(30)
(31)
(32)
(33) ...
...
...
Ve svých Životech Hermippos přičítá Thalétovi výrok, připisovaný od jiných také Sókratovi. Říkal prý totiž, že Osudu vděčí za tři věci: za prvé, že se narodil jako člověk a ne jako zvíře; za druhé, že se narodil jako muž a ne jako žena; za třetí, že se narodil jako Řek a ne jako barbar.
(34) Vypravuje se také, že když ho stařena vyprovodila z domu, aby pozoroval hvězdy, tak spadl do jámy. Na jeho křik mu prý stařena odpověděla: „Ty si myslíš, že rozpoznáš to, co je na nebi, když nevidíš ani to, co je pod tvýma nohama?”
Jako zkoumatele hvězd jej zná i Tímón a ve svých Posměšcích ho chválí těmito slovy:
Jeden ze sedmi mudrců, Thalés, hvězd zkoumatel moudrý.
Rozsah toho, co Thalés napsal, odhaduje Lobón z Argu na 200 veršů. Na jeho soše prý bylo vytesáno:
Rozsah toho, co Thalés napsal, odhaduje Lobón z Argu na 200 veršů. Na jeho soše prý bylo vytesáno:
Tento Thalés, jehož iónský vychoval Mílét, se jeví
jako cti nejhodnější pro moudrost z hvězdářů všech.
jako cti nejhodnější pro moudrost z hvězdářů všech.
(35) K Thalétovým zpívaným výrokům prý patří tyto:
Nejsou důkazem rozumné představy přemnohá slova;
usiluj o jedno moudré,
vol sobě jedno dobré,
tak vyvrátíš lidí žvanivých bez konce tlachavou řeč.
Nejsou důkazem rozumné představy přemnohá slova;
usiluj o jedno moudré,
vol sobě jedno dobré,
tak vyvrátíš lidí žvanivých bez konce tlachavou řeč.
Kolují však i tyto jeho duchaplné výroky:
Nejstarší ze všeho je bůh, neboť se nezrodil.
Nejkrásnější je svět, neboť je dílem boha.
Největší je prostor, neboť obsáhne všechno.
Nejrychlejší je mysl, neboť pronikne všechno.
Nejpádnější je Nutnost, neboť vládne všemu.
Nejmoudřejší je čas, neboť objeví všechno.
Nejstarší ze všeho je bůh, neboť se nezrodil.
Nejkrásnější je svět, neboť je dílem boha.
Největší je prostor, neboť obsáhne všechno.
Nejrychlejší je mysl, neboť pronikne všechno.
Nejpádnější je Nutnost, neboť vládne všemu.
Nejmoudřejší je čas, neboť objeví všechno.
Říkal, že smrt se ničím neliší od života. Když se ho pak kdosi zeptal, proč tedy nezemře, odpověděl: „Protože v tom není rozdíl.”
(36) Na otázku, co vzniklo dříve, zda noc nebo den, odpověděl: „Noc, ale jenom o jeden den.”
Když se ho kdosi zeptal, zda se před bohem skryje člověk, který páchá bezpráví, odpověděl:
„Neskryje, ba ani když na bezpráví jen pomýšlí.”
„Neskryje, ba ani když na bezpráví jen pomýšlí.”
Cizoložníkovi, který se ho ptal, má-li odpřísáhnout, že nezcizoložil, řekl:
„Křivá přísaha není horší než cizoložství.”
„Křivá přísaha není horší než cizoložství.”
Na otázku, co je nesnadné, odpověděl: „Poznat sebe sama!”
A co je snadné? „Dát radu jinému.”
Co je nejpříjemnější? „Dojít svého cíle.”
Co je božské? „Co nemá počátek ani konec.”
Na otázku, co viděl nejpodivnějšího, odpověděl: „Starce tyrana.”
Jak by kdo nejlépe snášel neštěstí? „Kdyby viděl, že se jeho nepřátelům vede ještě hůř.”
Jak bychom žili nejlépe a nejspravedlivěji? „Kdybychom sami nedělali to, co vytýkáme ostatním.”
Co je nejpříjemnější? „Dojít svého cíle.”
Co je božské? „Co nemá počátek ani konec.”
Na otázku, co viděl nejpodivnějšího, odpověděl: „Starce tyrana.”
Jak by kdo nejlépe snášel neštěstí? „Kdyby viděl, že se jeho nepřátelům vede ještě hůř.”
Jak bychom žili nejlépe a nejspravedlivěji? „Kdybychom sami nedělali to, co vytýkáme ostatním.”
(37) A kdo je šťastný? „Ten, kdo je zdravý na těle, bystrý v duši a má dobrou povahu.”
Thalés také vybízí, abychom pamatovali na přítomné i nepřítomné přátele, abychom neukazovali jenom pěknou tvář, nýbrž abychom byli krásní svým jednáním.
Říká: „Neobohacuj se špatným způsobem a svou řečí se nezprotivuj těm, kteří si získali tvou důvěru!”
„Jaké služby prokážeš svým rodičům, takové očekávej i od svých dětí!”
„Jaké služby prokážeš svým rodičům, takové očekávej i od svých dětí!”
Vylévání Nilu vysvětloval tím, že každoročně se opakující větry (etésie) vzdouvají jeho vlny, neboť vanou opačným směrem.
Apollodóros určuje v Kronice Thalétovo narození do prvního roku 35. olympiády (640 před n. l.; spíše 39. Olympiády, 624 před n. l.).
(38) Zemřel v 78 letech (nebo podle Sósistrata v devadesáti), neboť skonal v 58. Olympiádě (548/545 před n. l.), jsa současníkem Kroisa, jemuž také slíbil, že mu umožní překročit řeku Halys bez mostu díky tomu, že odvede její tok jiným směrem (546 před n. l., viz A 6).
Bylo ještě pět jiných Thalétů, jak praví Démétrios z Magnésie v Soujmenovcích: 1. rétor nevkusného slohu z Kallátidy; 2. velmi nadaný malíř ze Sikyónu; 3. z doby velmi dávné, současník Hésiodův, Homérův a Lykurgův; 4. jehož vzpomíná Dúris ve spise O malířství; 5. mladší a neslavný, kterého připomíná Dionýsios v Kritikách.
(39) Mudrc Thalés skonal, když se díval na gymnický závod, a to vedrem, žízní a slabostí, neboť byl již velmi stár. Na jeho hrobě je napsáno:
Věru skrovný jen tuto náhrobek Thalétův vidíš;
velká však moudrosti jeho sláva až do nebe jde.
Také od nás je na něho tento epigram, v první knize epigramů neboli ve Sbírce všech rozměrů:
velká však moudrosti jeho sláva až do nebe jde.
Také od nás je na něho tento epigram, v první knize epigramů neboli ve Sbírce všech rozměrů:
Na závod gymnický kdysi když opět díval se Thalés
moudrý, nebeský Die, vzal jsi ho ze stadia.
Chválím, že jsi ho odvedl blíže, neboť již věru
pro stáří nemohl hvězdy ze Země pozorovat.
moudrý, nebeský Die, vzal jsi ho ze stadia.
Chválím, že jsi ho odvedl blíže, neboť již věru
pro stáří nemohl hvězdy ze Země pozorovat.
(40) Od [Thaléta] je [výrok] „Poznej sebe sama”, který Antisthenés v Nástupnictvích připisuje Fémonoé, od které si jej prý přisvojil Chilón.
[Následuje pojednání o sedmi mudrcích a falsa dvou Thalétových listů: Ferekýdovi a Solónovi.]
[Následuje pojednání o sedmi mudrcích a falsa dvou Thalétových listů: Ferekýdovi a Solónovi.]
Provizorní překlad s použitím stávajících (A. Kolář).