59 DK B 13
Anaxagorás (zachoval Simplikios ve spisu In Physica, 300,27-301,1)[Přepnout na bilingvní zobrazení]
᾿Αναξαγόρου δέ, φησὶν ᾿Αλέξανδρος, οὐκ ἐμνημόνευσε (Aristotelés, Physica II,2; 194a15-20) καίτοι τὸν νοῦν ἐν ταῖς ἀρχαῖς τιθέντος, ἴσως, φησίν, ὅτι μὴ προσχρῆται αὐτῷ ἐν τῇ γενέσει. ἀλλ᾿ ὅτι μὲν προσχρῆται, δῆλον, εἴπερ τὴν γένεσιν οὐδὲν ἄλλο ἢ ἔκκρισιν εἶναί φησι, τὴν δὲ ἔκκρισιν ὑπὸ τῆς κινήσεως γίνεσθαι, τῆς δὲ κινήσεως αἴτιον εἶναι τὸν νοῦν. λέγει γὰρ οὕτως ᾿Αναξαγόρας·
„καὶ ἐπεὶ ἤρξατο ὁ νοῦς κινεῖν, ἀπὸ τοῦ κινουμένου παντὸς ἀπεκρίνετο, καὶ ὅσον ἐκίνησεν ὁ νοῦς, πᾶν τοῦτο διεκρίθη· κινουμένων δὲ καὶ διακρινομένων ἡ περιχώρησις πολλῷ μᾶλλον ἐποίει διακρίνεσθαι.“
Alexandros [z Afrodisiady] říká, že Aristotelés [na tomto místě, Physica II,2; 194a15n.] Anaxagoru nezmiňuje, a to přesto, že [zde] mysl zařadil mezi počátky. Možná proto, říká [Alexandros], že ji [Anaxagorás] nepoužívá pro [výklad] vznikání. Je ovšem jasné, že ji používá, pokud tvrdí, že vznikání není nic jiného než vydělování. Vydělování se pak děje působením pohybu, a příčinou pohybu je mysl. Anaxagorás totiž říká:
„A když mysl započala pohyb, docházelo k vydělování od všeho, co se pohybovalo. A vše, co mysl uvedla v pohyb, se rozlučovalo. A jak se věci pohybovaly a rozlučovaly, otáčení působilo, že se rozlučovaly ještě více.“
Viz Empedoklés (DK 30) A 5 = Pseudo-Aristotelés, MXG II,10,975b21–27.
Viz „oddělování protikladů skrze věčný pohyb“ v závěru Anaximandros A 9.
Viz vír u Empedoklea.