28 DK A 24 /2
Parmenidés (zachoval Aristotelés ve spisu Metaphysica, I, 5; 986b 27)Součástí tohoto zlomku jsou také: 28 DK A 24 /1 , 28 DK A 24 /2cfr , 28 DK A 24 /3
[Přepnout na bilingvní zobrazení]
Παρμενίδης δὲ μᾶλλον βλέπων ἔοικέ που λέγειν. παρὰ γὰρ τὸ ὂν τὸ μὴ ὂν οὐδὲν ἀξιῶν εἶναι, ἐξ ἀνάγκης ἓν οἴεται εἶναι τὸ ὂν καὶ ἄλλο οὐδέν (περὶ οὗ σαφέστερον ἐν τοῖς περὶ φύσεως εἰρήκαμεν), ἀναγκαζόμενος δ᾿ ἀκολουθεῖν τοῖς φαινομένοις καὶ τὸ ἓν μὲν κατὰ τὸν λόγον, πλείω δὲ κατὰ τὴν αἴσθησιν ὑπολαμβάνων εἶναι, δύο τὰς αἰτίας καὶ δύο τὰς ἀρχὰς πάλιν τίθησι, θερμὸν καὶ ψυχρόν, οἷον πῦρ καὶ γῆν λέγων. τούτων δὲ κατὰ μὲν τὸ ὂν τὸ θερμὸν τάττει, θάτερον δὲ κατὰ τὸ μὴ ὄν.
Parmenidés však, jak se zdá, mluví spíše jako vidoucí. Protože má za náležité, že vedle jsoucna není žádné nejsoucno, domnívá se, že jsoucno je nutně jedno a není nic kromě něj, což jsme důkladněji probrali v knihách o přírodě (Physica I, 3). Předpokládá jedno z hlediska řeči (kata ton logon), když však je nucen následovat jevy, pak předpokládá mnohost z hlediska vnímání. Tak opět uznává dvě příčiny a dva principy, teplo a chlad, které nazývá oheň a země. Z nich pak teplo přiřazuje ke jsoucnu, zatímco chlad k nejsoucnu.